proč to děláme

Důvod toho všeho je nenechat usnout myšlenky a odkaz Jana Husa a J. A. Komenského, který jako příslušníci českého národa máme. Není to fráze, je to život.

Oba tito muži milovali Boha a žili pravdou. Jejich odvážná slova a touhy byly důsledně umlčovány a ničeny kontrolou, manipulací a strachem ze ztráty moci těch, co byli nad nimi. Ať už to byly osobnosti církevní či politické.

To, co považujeme v životě za nejdůležitější, je osobní, konkrétní, každodenní vztah s Bohem. Vztah absolutně všední a normální, který je vždy a stále nevšední.

Naší touhou je, aby tento národ znal Boha a miloval Boha.

Máme zato, že jedním z důvodů, proč tomu tak není, je to, že církev je v globálu pro lidi často odstrašujícím příkladem namísto prostoru k setkání s pravdou, životem a láskou.

Náš život a naše aktivity směřují k tomu, abychom alespoň tím málem, co můžeme, přispěli k tomu, aby v této zemi bylo křesťanství NORMÁLNÍ a církev byla ŽIVOTEM a PRAVDOU namísto náboženských aktivit v negativním smyslu. Poněvadž má jít a jde o náš vztah s Bohem, o naše srdéčka a ne o prázdné úkony, snahu zapůsobit na někoho, anebo realizovat svoje plány a ambice, byť bohulibější.

A proto milujme Boha, buďme normální, protože milovat Boha je normální!

Řekne-li někdo: „Miluji Boha“ a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, jak může milovat Boha, kterého neviděl?

(1. Janova 4:20)